Hej, lidi, zprovoznila jsem redakční systém :). Samozřejmě jinde, protože tenhle po*** hosting s tím má pořád nějaký problém. Takže se, ač nerada, zase stěhuju...
Na těchhle stránkách jsem měla kdysi i wordpress :).

Lostris.own.cz

Uvidíme se tam! Doporučuju registraci... je to lepší :).

Sice jste si, milí moji, o jeden mizerný hlas (ze tří celkem) přehlasovali ten zelený, já se už dávno rozhodla, že použiju růžový :). Ten zelený vlastně ani nepřijde na stránky, už se mi nějak znelíbil...
Mohla bych se asi vykecávat dýl, ale je pozdě a já už druhej tejden pořádně nespím, takže bych se ráda vrhla do postele (přestože zaručeně neusnu). Tak brou :).

Nevím, nějak mě to asi už přestalo inspirovat, nebo co... Prostě se mi nechce psát :). Přestala jsem kvůli některejm věcem, ale teď zas naopak skončily ty věci :D. Ano... chce to nějakou pěknou tečku za vším. Viděla bych to rudě... ;).
Teoreticky bych uvažovala o svým nejnovějším layoutem s modelkou, kterou jsem objevila při hledání něčeho vhodného mojí nové postavě, ale nevím... Spíš bych dala přednost něčemu osobnějšímu. Kromě toho si u toho laye nejsem úplně jistá s kódováním textu - ty barvy i font mě trochu znervózňujou, protože nevím, jak bych to vylepšila. Takže asi začnem pracovat na něčem novým... Možná použiju stejnou fotku, kdoví... nebo jen stejnou modelku. Ale každopádně by se v blízké budoucnosti mělo tohle zaprášené a zapomenuté místo oživit :). Aspoň zase na chvilku.

Ta malá chlupatá bestie mě zase budila dřív než budík, abych jí dala nažrat, přestože měla plnou misku. Je můj problém, když to nesežere a nechá zaschnout? Do háje.
Nechce se mi lízt do toho otřesnýho ústavu. Píšem miliardu věcí, zkouší z fyziky a určitě byla spousta úkolů a já nic nemám a nic neumím. Potřebovala bych, aby se všechno, co jsem propásla, začlo znovu od začátku a nechtělo se po mně, abych si dopisovala a sama se doučovala hromadu odpornejch věcí, který nechápu, nebo bych potřebovala vidět v praxi, abych si to zapamatovala... Ble.
Jediný, co mě uklidňuje a nechává mě tak nějak stranou reality, je knížka. Včera jsem si četla celý dvě hudebky a při fránině. Ráno totiž bylo děsný - ta potvora mě budila brzo, musela jsem dodělat laborku z fýzy, zapomněla jsem si půlku věcí a když jsem se pro ně vracela, nestihla jsem bus, a nechutně mi ujely nohy na chodníku na cestě do školy. A mám za pět z bižule. Super, ne?
Kdybych se už neozvala, visím někde na stromě.

Aneb úžasný Jeremy Irons :).
Původně se mi filmový Havelock vůbec nezamlouval. Ten úchvatný střih, lesklé hadry, brejličky a spousta funění mě vážně neoslovily. Ale když odečtu nepříliš vyvedený kostým a Jeremymu aspoň tak dvacet let, řekla bych, že líp už se trefit nešlo :)).
Včera jsem se dívala na film Lolita a to mě usvědčilo v názoru, že je to prostě úchvatný herec. Kdyby byl obsazen do mé teoreticky zfilmované Knihy (haha :D) a dobře pochopil Havelockovu roli v ní, asi bych musela chybět na natáčení, protože by mě dostával do kolen :D. Úžas...
Kromě toho, jak bylo dobře vidět nejprve v Růžovým panterovi a pak i v Lolitě, na svůj věk a celkovou hubenost má fakt pěknou postavu :). Jen ty oči se, co se týče Havelocka, vyvedly poněkud jiné - hnědé - ale upřímně řečeno bych je neměnila, protože právě ty oči jsou polovina jeho kouzla :)).
Achich... ocenila bych vaše názory na jeho roli v Barvě kouzel (kousky jsou na YouTubku)... ;).

Tak dneska ponocujem, vážení. A civíme na věci typu Cimrman :).
Zajímavé, jak se věci vyvíjí... To mě podržte! Informace se sice neshodují s přibližným obsahem toho, jak bych si to představovala, ovšem posun situace určitým směrem se mi zdá více než přijatelný. Pokud ovšem beru v úvahu takové záležitosti, jako je stav a vzhled mých cílů v nejbližší budoucnosti. V každém případě je to všeobecně plus pro mě.
Na moje poměry to vlastně trvá docela dlouho. A co se týče hlavní složky celého problému, i ta se čas od času objeví v té své syrové podobě hustých růžových mlh. Opravdu by mě zajímalo, jak to nakonec dopadne a kdy se rozhodnu svižným pohybem opustit kolej, po které momentálně můj vlak jede.
Jinak si myslím, že z mého příspěvku je vám vše naprosto pochopitelné, takže s klidem mohu ulehnout do vyhřáté postele :)).

Aú! :) První hodina pokračovaček. Úvod, ve kterým se mělo opakovat a dolaďovat to, co už umíme... Fakt jsem se nadřela, tyjo... slabou hoďku jsem tam mohla bejt, pak jsem musela jít na bus, abych byla doma. Sranda, ne? Až mě z toho úplně bolí nohy, jak jsem si zatančila...
Ale tančila jsem :). Potkali jsme se s Oťasem na busáku, on přijel z práce a já z domu. Před vchodem jsme stáli aspoň čtvrt hoďky, než jsme se mohli nahrnout dovnitř a konečně zahřát. Dohromady nás tam byly čtyři páry a kluk, co neměl partnerku. Přibyde ještě minimálně jeden pár (a snad jedna partnerka), ale je nás tam zatím parádně málo :). Místa hafo a každej má možnost vyřešit, co mu nejde, přímo s instruktorem.

Stažení v sekci downloads.

Hele, možná časem fakt něco napíšu... Jenže momentálně nic, čím se zabývám, nemůžu rozebírat veřejně. A jinak se toho ani moc neděje... Až přijdou zas filozofický žvásty, bude vám až zle z délky a častosti mých článků :D.
Momentálně je novinka akorát to, že jsem zase nachcípaná... Taneční je už zítra a samozřejmě až v sedm, což znamená, že se ani zdaleka nedostanu na poslední bus. Jestli mě matka zítra vůbec pustí, půjdu se zapsat a odtančit si hoďku, než se ztratím a poběžím na busík, abych mohla zase doma ležet a kurýrovat se... To je pech.

Včera byl báječnej den :). Fakt jo. Sice mi ke konci bylo zle od hlavy a žaludku, ale přežila jsem :D.
Dneska se jen flákám u kompu a zuřivě si píšu s lidičkama :). Hodila jsem několik krásnejch fotek na Dev (ano, vážení, krásných, přestože jsem je tejkovala sama :D). Jednu jsem tam nehodila na požádání osoby, která na ní byla zachycena, i když bych ráda :D.
Tak se majte a nezlobte :D

Je mi dobře :). Už dlouho mi tak hezky nebylo. Nelítám po bytě jak papírovej čert a necpu každýmu svoji radost (ať si taky všichni trhnou, páč o ni nestojej), ale jsem jak na obláčku :).
To, že nemůžu usnout, přestože jsem úplně hotová, je věc vedlejší :D.
Dneska byl super den. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí (hlavně tu jednu, jejiž neznalost mě tuze tížila) a několikrát jsem vykopávala matku ze zasněženýho příkopu, páč se pokoušela vyjet ten náš plesnivej kopec.

Pokud máte jakés takés hudební cítění, vše o mé současné situaci a náladě a vlastně i o celém životě vám poví Adagio...

Áááách! Jsem totálně hepyyy! A víte proč? Páč poslouchám cédko! :D:D:D
Představte si hospodskou idylku: zapadlý městečko v Irsku, kolem stolů posedává sebranka veselejch lidiček, hlasitě zpívaj milý irský odrhovačky, objímaj se kolem ramen, houpou se, do rytmu si mávaj pivem nebo whiskey - pak jeden z Irčanů v nejlepší náladě vyskočí na stůl, všichni rychle posbíraj svý půllitry, aby měl místo, a on začne do hravýho rychlýho rytmu stepovat, lidičky tleskaj a všichni jsou hepy :).
Přesně takový vize mi navozuje to cédko od Lily :)). Ach... Já mám najednou tak dobrou náladu. Vždycky když takhle přemítám o Irsku, přijdu nakonec na to, že hlavní je, když se maj lidi rádi :). Nemusej bejt stejně starý, ani krásný, ani chytrý, ale prostě spolu :)... Ach.
Pak, už k půlnoci, když už je většina lidí moc opilá nebo unavená, místní kapela zahraje nějakej pěknej ploužák, jeden nebo dva páry tančí a zbytek lidiček se dál objímá u stolů napůl v podřimu... Pak se všichni rozejdou domů a ještě cestou travnatou stezkou někdo s krásným irským hlasem tiše zpívá něco pěknýho pomalýho...
Asi budu brečet :D...

Na přání sem házím mnoho dalších fotek kytice... :).

Jedna z mála fotek, na nichž jsem vidět dobře, sama a k tomu mi to sluší... :D - Níže je moje kytice :).

Kytice od partnera... :). Fakt se trefil do mýho vkusu :)).

Neznámé slovo. Neznámé slovo. Další neznámé slovo. Nevyřčená věta. Pomlka.
Nějak se nemůžu vyjádřit... Možná nechci. Ale chci, jenom to nejde... Nevím, o čem bych se vyjadřovala. Všechno je to tak... no... depresívní. Jak jinak. Co ode mě můžete čekat? :)
Asi bych se potřebovala vypovídat, ale nenacházím slova pro svoje rozpoložení. Nejspíš by to byla jednoduchá věta: "*Píp*, já chci, aby se konečně něco dělo!" adresovaná mým srdečním záležitostem. Ono je to sice nedostatečné, vzhledem k tomu, že se vždycky něco děje, ale skoro nikdy to, co bych si přála... Ach.

Zpívejte a jásejte, máme tu změnu :). Ta růžová už mě moc bila do očí (přemíra růžové vždycky škodí), takže jsem se rozhodla to čenžnout a udělala jsem to starým dobrým přebarvením :). Nechtělo se mi vymejšlet novej styl, tenhle se mi líbí, tak jsem to prostě jen zezelenila :D.
Radši nic ze svého drahocenného života psát nebudu, ale držte mi palce, ať se mi splní několik přání, co zrovna stojí ve frontě a netrpělivě podupávaj nohou...

Tak jsem si namazala nohy léčivým olejem a nějakou chvilku odpočívala. Myslím, že to nemůže dopadnout až zas tak špatně. Zkoušela jsem mírně meditovat. Jsem v docela vyrovnaný náladě :).
Leonardo konečně na chvíli usnul, ale už je zase aktivní. Je nějakej divnej. Vypadá jak šílenej, chce spát, ale odmítá si lehnout a zavřít oči... Furt děsnej aktivista... Člověk si od něj neodpočine.
No, tak já jdu pokračovat v přípravě... Mám hotovou manikúru, pedikúru, vlasy mi schnou a na ksicht radši sahat nebudu :D... Zbejvá ještě trocha uvolnění a pak se narvat do šatů.
Tak zdarec...

Takže na věneček mám předpokládaného partnera, šaty už jsou taky doma a rozhodla jsem se, že na pokračovací kurz půjdu, i kdyby byl ve čtvrtek v noci...
A včera jsme se s matkou rozšouply (samozřejmě v té tiché naději, že se nám to brzo vrátí). Koupily jsme troje boty na podpatku :D. Jedny pro ni, jedny pro mě a jedny všeobecně do davu (kdo na nich ustojí, ten si je vezme :D). Dohromady to bylo asi za dvanáct set :), samozřejmě žádná extra kvalita co do materiálu apod., ale v tom obchodě, kde jsme byly, byl úžasný výběr bot :)).

And all fun is ending.

Jsem vyřízená. A už zase na dně.
Pokračovací taneční budou buď v neděli, nebo ve středu. Původně měly být v sobotu. V sobotu bych mohla. Dokonce bych měla i přespání. Po něděli i středě následuje školní den a já se na taneční budu muset hrabat s báglem a do školy se všema věcma k tanci. Vážně mě baví u někoho přespávat, zvlášť když se ty dvě hádaj, ke komu vlastně půjdu, protože ani jedna zrovna nemůže...